O kachně - která neskončila na pekáči (příběh z mého deníčku)

10. listopadu 2008 v 12:08 |  Píšu
Víte, kolika let se dožije kachna domácí? Když jsem ji poprvé uviděla, bylo mi 15 let. Ležela zubožená a krvavá na chodníku u hlavní cesty. Čínská neboli pižmová kachna, bílé barvy.




,,Musím jí nějak pomoci",blesklo mi hlavou. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že by mohla být součástí, třeba nedělního oběda. S kachnou pod paží jsem si běžela pro radu ke svému o 5 let mladšímu sousedovi. V 10 letech ovšem žádným nápadem nepřispěl. Rozhodla jsem se zavolat nějakému veterináři. Telefon ve vesnici měl však tehdy málokdo, tak jsme obíhali chalupy, kde by mohli mít zavedenou linku. Na šestý pokus jsme měli štěstí. Mohli jsme volat. V seznamu jsme našli jen jednoho veterináře a to ještě číslo do soukromého bytu. Hned při prvních slovech do telefonu ,jsem se rozplakala a prosila ho, ať té kačeně pomůže, že je asi postřelená ,a že se bojím že umře. Na tehdejší dobu ,,vlády jedné strany" se pan doktor zachoval nečekaně.Nesmál se mi a bral mě vážně. Řekl , že ačkoli má již po pracovní době, přijede do ordinace hned, jak se navečeří.Ať jsme tam.



Sedli jsme na první vlak a přes půl města jsme běželi na smluvenou prohlídku.



Přijel. Pozval nás dál do ordinace, kde bylo na zemi lesklé zelené linoleum. To mi utkvělo v paměti, protože když nás ten hodný pan doktor vyzval :,,tak ,děti, ukažte, podíváme se na ni. Zkuste ji postavit na zem, ať vidím, jak je to vážné…". Postavila jsem ji na zem a první, co kachna udělala bylo,že s hlasitým zvukem znečistila výkalem půl ordinace.To čisté zelené linoleum. Vůně to zrovna nebyla. Styděla jsem se.Ale doktor řekl:,,Takže,….myslím, že už je jí lépe, dám vám penicilin v prášku a 3x denně budete zasypávat ránu. Postřelená není, asi ji porazilo auto. Bude v pořádku a tohleto … si uklidím.Tak nashledanou a děkuji za návštěvu.Přijďte zas." Nechtěl ani peníze. Byl opravdu moc hodný.



Domů jsme jeli autobusem. Řidič i cestující nás sledovali, jak nastupujeme s kačenou.To že jedeme právě od veterináře, jsme raději nikomu nepovídali.



Kachna pak zůstala u nás.Mezi slepicemi zastávala post č.1. Když měla hlad,prostě chytla zobákem slepici za křídlo nebo ocas a odhodila ji od krmení. Když na ni přišly mateřské pudy, přinesli jsme jí kačera. Vyvedla několik mladých a ty zase další. A protože je nikdo nezabíjel, bylo jich najednou moc.


Když všechny přešly po čerstvě poryté zahradě, byla to rázem udusaná rovina. Vše ,co bylo trochu k snědku, kačeny sežraly, takže nikde nezůstala ani travička. Mladé kachny létaly i po okolí,takže se některé i ztratily- doufám že sousedům, ke kterým zalétly, chutnaly. Sedaly i na střechách. No a když si sedli i na naši televizní anténu a zlomily ji, přetekl pohár trpělivosti. Takže tyto kačenky nedožily 2 let,ale tu první, původní jsme si nechali a ta se dožila. Zemřela 20.února, když jí bylo 12 let.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | 21. července 2012 v 21:07 | Reagovat

Zítra máme mít kachnu na oběd. Po tom, co jsem si tu přečetla zítřejší hlavní chod vynechám. Tohle je hrozně krásné, kačenka měla opravdu štěstí :-)))

2 anys008 anys008 | Web | 13. května 2013 v 14:14 | Reagovat

dobrý příběch to je krásný příběch a mimochodem dělám referát a neznám stránky jestli nějaké znáš tak mi napiš papáááááááááá

3 Nika Nika | E-mail | 17. června 2014 v 12:13 | Reagovat

Zdravím,
článek jsem si s chutí přečetla. Jsem ráda, že nejsme jediní, kdo s kachnou běžel k veterináři.  
Naše kačení slečna se jmenuje Saturnin a letos oslavila své 17.narozeniny. Je to již dáma v letech, ale chuť k jídlu má stále a nabídnutým ementálem nikdy nepohrdne.
Asi není potřeba dodávat, že kachní maso u nás nikdo nejí.(Zato kuře si dá i ona  ) :-D

4 S.aba S.aba | 4. července 2014 v 6:35 | Reagovat

[3]: 17 jo? ty jo :D

5 Neznámá Neznámá | 27. června 2016 v 12:53 | Reagovat

Úúúúúúúúúúúúúúúúžasný příběh :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama