Knihy

Petrolejové lampy - Jaroslav Havlíček

24. listopadu 2009 v 0:00
Vejrychovsko - rodný statek , který se osudově vmísil do života hlavní hrdinky Štěpánky. Děj se odehrává na přelomu 19. a 20. století....v jilemnici - Havlíčkově rodném městě.

Rok na Prajzke

13. listopadu 2009 v 0:00 | Zvykoslovny rok na Opavsku
Leden

1. 1. - Na Nový rok o kuři stopku
6. 1. - Na Tři krále, zima stále, na Tři krále mnoho hvězd, mnoho kobzolí

Údolí moudrých hlav

4. listopadu 2009 v 0:00 | Jiří Čihař
Sbírka obsahuje 16 meta povídek, z nichž polovina je žánru fantastického a druhá polovina patří do SF (jde o povídky Rostlina, Holopyge, Experiment, Jezero, Rukopis, Transplantace, Kráva a Údolí). Většina povídek má podobnou strukturu - člověk je konfrontován s nějakým tajemným a nevysvětlitelným úkazem z oblasti lidské psychiky nebo přírody jako celku, avšak nevysvětlitelný jev či jeho nositel zmizí dřív, než se o tom svět stačí dozvědět. Autor naznačuje, že v přírodě je ještě mnoho věcí, k jejichž pochopení nám naše dosavadní znalosti a zkušenosti nestačí. Styl povídek je jednoduchý, vyrovnaný, klasický.

Dvě ženy

30. října 2009 v 17:15 | Diana Beate Hellmannová
Autorka tu líčí vlastní příběh mladé baletky, která před sebou vekou budoucnost a jasnou představu o životě , ale náhle onemocněla rakovinou a celý život se jí obrátí naruby.
Navzdory všem lékařským předpovědím -za otřesných podmínek, zážitků , bolestivých zákroků popsaných mnohdy do detailu- zákeřnou chorobu překonala. . V nemocnici se seznámí s nemocnou dívkou,se kterou musí sdílet pokoj. I přes jejich neustálé šarvátky se z nich stanou dvě osoby, které se navzájem chápou....
Je to svědectví o beznaději, smrti i zápasu o záchranu a touze vést normální život ....

Ostříží panství

30. října 2009 v 17:14 | Madeleine Brent
Jani do 12 let vyrůstá v tibetských horách jen se svým opatrovníkem Semburem. O svém původu nic neví, a s primitivním životem mezi domorodci je spokojená. Ale zlověstné proroctví budhistického lámy donutí dvojici opustit svůj dosavadní domov.
" Vysoké holínky, vyrobené v cizí zemi, bílý kožich kryje jeho tělo a puška je připevněna k sedlu. Je mladý, ten démon, černé, vlnité vlasy a oči jako jasné slunce, když zapadá. Hrdý..příliš hrdý, ale jeho hrdost se zlomí. Narodil se z orla a sněžného levharta, ale oba dva se ho bojí. Sestoupí do temnoty a pak přijde bytost bez krve, stříbrný pojídač duší....Je třeba splatit vinu a v roce Dřevěného draka přijdou do země bod ukrást slzu, která vypadla z očí osvíceného...."

Kniha : Tichý pan Genardy

19. února 2009 v 8:40 | Petra Hammersfahrová

Jednou si mu sedla na klín, přitiskla se k němu a objala ho svými hubenými pažemi. Šeptala, jak je ráda, že zase někoho má, někoho skoro jako dědečka.
A on málem ztrácel rozum, když vdechoval sladkou vůni čokolády. Přivinul k sobě dítě trochu těsněji. Už jen ztěží dokázal ovládat chvění. Hladil nohy v kalhotách z hrubé látky a věděl, že to takhle dlouho nevydrží. Několik minut myslel na to, že by do limonády vhodil dvě maličké tablety. Dítě by po nich tvrdě spalo. A až by se probudilo…….

Můj život v čekárně

11. listopadu 2008 v 10:26 | Simona Monyová
Můj život v čekárně

Do svých deseti let si takřka nic nepamatuji. Od deseti výš si pamatuji jen to, že jsem toužebně čekala, až budu dospělá.
Dočkala jsem se, ale rodiče na mě přesto při odchodu z domova křičeli: "Do jedenácti ať seš doma. Až budeš vdaná, tak si dělej co chceš!"
Hrozně moc jsem si přála dělat si konečně co chci, a tak jsem se provdala. A čekala jsem dál.
Čekala jsem, až se můj novomanžel vrátí z fotbalového tréninku, z kuželek, z hospody, čekala jsem, až budeme mít vlastní byt, kde mi tchyně nebude vyčítat každodenní koupel, plýtvání elektřinou a to, že splachuji, i když jdu "jen na malou". Čekala jsem první dítě.
 
 

Reklama